Mont Blanc
Po úspěšném zvládnutí přípravné a testovací expedice členů na Dachsteinu padlo náčelnické rozhodnutí pro expedici na Mont Blanc. Tvrdým výběrem náčelníků Křivyho a Večiho prošli a byli nominováni: Bodlina, strejda Jirka, náčelnice ženského mužstva Lída, Kája, Bořek, vojenský dozor Radek a Šéf. Datum výpravy byl stanoven na 19.8.-26.8.2007
Měli jsme v plánu vyjíždět v šest z Křížové, ale podařilo se to až o půl sedmé. Ještě byla zastávka ve Ždírci, kde nás čekali Šéf a Bodlina. Po poskládání věcí do auta jsme vyrazili na dálnici a přes Prahu, Plzeň a Rozvadov jsme směřovali do Německa. Dál přes Nurberg, Heidelberg, Freiburg,
Basel, Martigny, Chamonix do la Gruvaz.Cesta docela dobře utekla a až na Šéfovo menší bloudění u Ženevskýho jezera to šlo:+)V la Gruvaz jsme se sešli kolem osmý večerní???? na parkovišti ze kterého jsme měli v plánu vyrážet do hor na aklimatizační výstup.Bohužel nikde poblíž nebylo příhodné místo na přespání tak jsme kousek sjeli pod la Gruaz na další parkoviště.Tam se dalo v pohodě tábořit a nikomu jsme nevadili.Náčelníci honem dali povel pro stavění stanů a vaření večeře takže v krátký době už všichni spokojeně chrněli ve stanech.
Neděle 19.8. Den druhý
Budíček byl na 7 hodinu.Dlouho nám trvala snídaně a balení.Přejezd k hornímu 
parkovišti v la Gruvaz už byl rychlí a kolem desátý hodiny jsme už vyráželi na aklimatizační výstup.Naším cílem měla být chata Ref.Duier (3367 m n.m) a hory v okolí chaty.Za hodinu nás uvítala osada Chalets de Miage.Odtud to bylo na nejbližší chatu Ref. du Plan Glacier, kolem které naše cesta vedlam, tři hodiny chůze a potom další tři hodiny na Ref.Duier.Cesta vedla hodně do kopce.Dá se říct že celou cestu :+) Na chatě Plan Glacier nás uvítala sympatická chatařka a hned z nás tahala informace kam jdeme.Když zjistila že chceme pokračovat na Ref.Duier tak to s ní málem seklo.Varovala nás před změnou počasí k horšímu.Předpověd počasí na další dva dny byla špatná. I když chvilkami svítilo sluníčko, nezbývalo nám, než uposlechnout výzvy zkušené a meteosatem vybavené chatařky. O tom, že měla pravdu, jsme se přesvědčili záhy.Ale aby to neměla holka jedna s námi lehký, tak jsme se tvářili že jdeme dolů
ale u rozcestí před chatou nám nožičky samy zatočili na cestičku k Ref.Duier.Tentokrát to s ní zamávalo uplně. Nezapomenutelný zažitek:+) Hned jí Kája řekl:“It‘s joke a my jsme se mohli umlatit smíchy:+).Cesta dolu byla taková únavná a Křivy,Lili a Kája zkusili scházet jinou cestou, která taky vedla do Chalets de Miage.U aut jsme byli ve 20 hodin a zase jsme jeli tábořit dolu na parkoviště.Večer Jirka přišel s nápadem vyjet další den na Aiguille du midi. Nápad se moc neujal a ráno stejnak bylo ošklivě:+)
Pondělí 20.8. Den třetí
Probuzení do mlhavého dne nebylo zrovna moc příjemné, ale aspoň jsme nemuseli nikam pospíchat. Počítali jsme s tím že má být špatné počasí a v plánu tudíž nebyl žadný výstup do hor.Leželi jsme tak asi do osmy hodin ve stanech.Potom jsme se začali pomalu zvedat a vařit snídani.Přitom jsme přemýšleli co s načatým dnem,ale nic pořadnýho jsme nevymysleli.Dopoledne jsme trávili u Jirky v autě hraním Una. Docela se to ujalo a nějak se nám ani nechtělo přestat hrát:+)Na odpoledne padl návrh přemístit se do Chamonix a obhlídnout olympijské městečko a taky zjistit předpověď počasí v Domě horských vůdců.Sice nás smskama o předpovědi zásobila Maruška, ale to nám nestačilo:+)
Dům horských vůdců je v Chamonix u kostela a 
hned naproti je informační centrum, které nám sloužilo za útočiště po celý zbytek dne. Zde jsme obsadili jeden stolek, kde se dalo připojit na net a hned bylo veselo:+)Z informačního centra jsme vyráželi na obhídku města. Od jedný pani v centru jsme se dozvěděli o jedný ubytovně a hned nám tam zavolala jestli mají místo.Cenově se nám to líbilo tak jsme tam vyrazili a s paní správcovou jsme se domluvili na ubytování.Celý večer jsme si užívali civilizační vymoženosti a vyvářeli v místní jídelně.Nakonec jsme hráli mafiány a to už nás musela přijít napomenout správcová, aby byl klid. To už bylo jedenáct večír.Honem ještě vymyslet plán na zejtřek a spát.
Úterý 21.8. Den čtvrtý
Dnešní den byl určený jako další odpočinkový.Pořád nebylo příhodné počasí pro výstup na Blanc.V plánu akorát byla návštěva bazénu,kde jsme strávili většinu dne.V bazénu pod vodou hrála hudba a tobogán fungoval,tak co si přát víc.Večír jsme stanovili čtvrtek jako den D.Ještě bylo potřeba vymyslet nějakou činnost na středu, protože už se nikomu nechtělo nic nedělat. Nemohli jsme se shodnout co dělat a nakonec to rozhodl Veči. Hned bylo vidět že je právem náčelník:+) Ve středu pojedem do Ženevy a basta fidli:+)Šéf s Bodlinou šli zjistit nějaké informace o Ženevě na net do informačního centra a zbytek expedice hrál asociace.
Středa 22.8. Den pátý
Ráno jsme se rozloučili s ubytovnou a vyrazili jsme do Žene
vy. Jirka si nechával věci v ubytovně. My ostatní jsme měli v plánu přespat další noc venku na parkovišti za ubytovnou.
Cestou do Ženevy jsme jeli autama za sebou, ale v jednom okamžiku jsme se roztrhli a tak jsme si dali sraz v Ženevě u Mega stříkačky, jak to nazval Bodlina.To je asi stometrovy proud vody, který stříká z Ženevského jezera. Celý den jsme strávili prohlídkou města.Večer byl sraz na parkovišti v Chamonix. Jirka šel spát do ubytovny a my jsme se rozložili na parkovišti a na dobrou noc Veči promítal film Studoval jsem FLE.
Čtvrtek 23.8. Den šestý – začátek výstupu
Ranní vstávání a balení nám trvalo jako vždycky. Takže jsme dorazili do le Fayet sice s předstihem, ale než se nám podařilo zjistit odkud odjíždí lanovka, bylo to akorát, abychom stihli odjezd v 10.45. Cesta zubačkou na le Nid d´Aigle trvala zhruba hodinu a deset minut. Po kratší pauze na rozdýchání (ve výšce 2 372 m n.m.) jsme začali stoupat k bivaku des Rognes (2.768 m) – zvládnutí tohoto úseku byla pro nás hračka a do hodiny byl bivak náš. Francouzi, kteří si tam zrovna dávali svačinu, rádi ponechali bivak nám:+) Bivak se nám tak zalíbil, že se mužstvu nechtělo dál.O ženstvu ani nemluvíme:+) Náčelníkům nezbylo než se podvolit. Po zbytek dne jsme si užívali výhledů do údolí, vaření a mafiánů. Jak se blížil večer, přibývalo lidí v chatě a venku se citelně ochlazovalo. Bylo příjemné ještě tuto noc strávit pod střechou.
Pátek 24.8. Den sedmý
Dnes nás čekal technicky nejnáročnější a poměrně nebezpečný úsek cesty. Vycházeli jsme v 9.00, cesta k ledovci před chatou Tete Rousses nám trvala hodinu. Tam nám nezbylo nic jiného než nasadit mačky a začít stoupat prudkým kopce k nejnebezpečnějšímu místu z celého výstupu na Mont Blanc – kuloáru (le Grand Couloir). Před kuloárem se tvořily fronty z obou stran. Průchod byl celkem bez problémů. Jenom Veči nám ukázal, že je mentálně na úrovni jedenáctiletého chlapce, když traverzoval kuloár bez helmy...měl štěstí, že po ránu nepadaly 
žádné kameny. Chatu Gouter (3 817m n.m.) jsme nad sebou viděli už od kuloáru a zdála se být docela blízko, ale vylézt k ní nám trvalo tři hodiny. Cestou jsme potkávali davy lidí. Do basecampu (základního tábora) kousek za chatou Gouter jsme dorazili o půl druhé. Tady většina z nás pocítila první problémy způsobené velkou nadmořskou výškou. Pomalu jsme postavili stany a začali vařit večeři. V plánu bylo jít spát kolem šesté odpoledne, ale kvůli silnému větru a hlučné výpravě Čechů se nám usnout nedařilo.
Sobota 25.8. Den osmý
Budíček byl naplánován na hodinu a půl po p
ůlnoci.V tu dobu to už kolem rachotilo karabinama, jak se jednotlivé výpravy chystali na cestu. Nám zase chvíli trvalo než jsme se vzbudili, přebalili batohy a uvařili čaj.Takže výstup začal ve 3:15. Stany a nepotřebné věci zůstaly v základním táboře.Za 1 hodinu a 45 minut jsme byli na Domes de Gounter. Kolem nás lezly zástupy lidi nahoru.Dál jsme se zastavili na Valotce ( nic moc – teplo, smrad a spousta lidí )Spíš se dělalo z toho všeho špatně:+)Za 15 minut jsme pokračovali dál.Lidí ubylo.Chvílema bylo prudší stoupání, cesta vedla už jenom po hřebínkách. Asi 100 výškových metrů pod vrcholem se 
od nás odpojila Lili s Kájou. Začali pociťovat horskou nemoc a včas to otočili zpátky do basecampu. V osm hodin, se slovy – už to výš nejde, jsme stanuli na nejvyšším bodě Evropy. Pobyli jsme asi čtvrt hodiny a po nezbytných vrcholových fotech jsme upalovali dolu. Začal chvílema foukat silný vichr s krupicema sněhu,takže byl nejvyšší čas pro sestup.Radek s Křivym šli napřed za Lili a Kájou a dorazili do basecampu ve čtvrt na deset. Ostatní přišli o hodinu dýl.Chvilema byl takovej vítr že se ani nedalo jít.V basecampu oproti tomu svítilo sluníčko.
Dvě hodiny jsme nabírali síly a relaxovali. Domluvili jsme se, že zkusíme sejít dolu až k autům a když to půjde,že by jsme mohli jet domu. O půl jedný byly stany sbalený a začali jsme sestupovat dolu do údolí k lanovce. V kuloáru padali kameny ale podařilo se nám bez problémů přejít. U Tete Rouse pod ledovcem jsme byli v 14:50, u bivaku v 15:40 a u lanovky v 16:20. zubačka odjížděla v 16:50 a na parkovišti u aut v le Fayet jsme byli v 18:00. Honem jsme se stavili ještě v Super U na nákup jídla a už nás vezli auta domu.V sedle nad Martigni jsme dali ještě večeři. Potom jsme se rozdělili a šéfovo auto přespávalo cestou a domu jeli v neděli přes den. My v Jirkově autě jsme jeli domu přes noc. Křivy střídal Jirku v řízení.
Neděle 26.8. Den devátý
Jirkovo auto dorazilo do Krucemburku v osm hodin a stihli jsme s pěti minutovým spožděním mši. Šéfovo auto dorazilo až někdy o půlnoci.
Teď ještě kam přiště ? My už to máme jasný:+))
Křivy & Lili
